Pojmenovat si kapelu TRAUTENBERK, to věru nevěští na první pohled nic moc extra domyšleného. Jak ale dokazuje šestice muzikantů z klatovského podhůří Šumavy, zmýlená zde rozhodně platí, protože i na svém druhém albu předvádí tihle hoši nadmíru zábavný současný metal, jehož kouzlu lze velmi lehce propadnout. A protože si toho všímá stále více a více nadšených tuzemských fanoušků, museli jsme si toho zákonitě všimnout i my na Metalopoli. Na druhé straně rozhovorových linek stojí Honza "Anička" Suchý, tolik podobný večerníčkovému Ančeti.

Pro začátek nám TRAUTENBERK zkus trochu blíže představit, počítám, že zatím stále ještě jsou u nás metaloví příznivci, jimž vaše jméno moc neřekne.

Takže ahoj, jsme těžkotonážní tanz metalová kapela ze Šumavy. Aktuální sestava kapely je: Míra "Prasopes" Císler - zpěv, Luboš "Horst" Valeček - zpěv, Marek "Mála" Vais - kytara, Dalibor "Dála" Dvořák - kytara, Jiří "Jörg" Hodl - bicí a já Honza "Anička" Suchý - baskytara.

Proč se vlastně jmenujete TRAUTENBERK? Od začátku jste měli v úmyslu postavit onu „ideologii“ kolem kapely na známých Večerníčkových pohádkách nebo jste to obráceně teprve přizpůsobili dobře znějícímu názvu?

Když jsme kapelu zakládali, tak už jsme jasně věděli, kam to budeme směřovat, a název TRAUTENBERK, záporná postava z Krkonošských pohádek, se k tomu skvěle hodil. K tomu jsme přidali pár stylových kostýmů a kapela byla na světě.

To jsi mi hned nahrál na otázku - některé vaše kostýmy, třeba ty obou kytaristů, s klasickými bavorskými koženými kraťasy, mi do toho ale moc nepasují…

No jasný, zase s tou věrností obleků ke Krkonošským pohádkám už to moc nehrotíme. My si teď už jedeme svoji vlastní "pohádku", respektive příběh, který je popsán v bookletu na našem novém CD.

To vám v současnosti vychází pod názvem „Himlhergotdonrvetr“ jako vaše druhé dlouhohrající album a mám dojem, že o kapele je v této souvislosti stále častěji slyšet na bandzone.cz jako o jedné z nejčastěji přehrávaných. Pozorujete, že je o vás větší zájem?

Určitě je zájem větší. Vidíme to z řad fanoušků, kteří nás chodí na koncerty podporovat, ale i z řad organizátorů různých akcí či festivalů. To, že jsme na serveru bandzone.cz už dlouhou dobu nejpřehrávanější, mě i celou kapelu moc těší.

Mimochodem, křest vašeho nového alba se odehrál za zvýšeného zájmu publika s čestným hostem v podobě COCOTTE MINUTE v klatovském kulturním středisku… jaký byl, kolik dorazilo fanoušků? Oceňujete, že se v sále nesmělo kouřit? A jaké bylo celé tomu předcházející turné?

Křest CD "Himlhergotdonrvetr" byl vyvrcholením naší "HimlherGOTTour", která obsahovala osm koncertů po republice. Všech sedm předešlých koncertů bylo nadmíru úspěšných jak co se týká návštěvnosti, tak i ohlasů od fanoušků. Dokonce bylo na třech koncertech vyprodáno, no prostě neskutečný. Během celé tour nás navštívilo přes 2.000 fandů, cože je obrovský úspěch. Samotný křest byl už jen třešničkou na dortu. Přijeli za námi i fanoušci z druhého konce republiky. To, že se v sále nesmělo kouřit, je z mého hlediska jen dobře. Spoustě lidem, včetně mě, to vadí a pokud jsou kuřáci tolerantní, tak je určitě nezabije jít si zapálit ven.

Výpadek elektrického proudu hned v první skladbě byl dramaticky nachystán coby výsledek záškodnické práce „Potužníka seniora“ nebo šlo jen o shodu náhod?

Plánované to rozhodně nebylo. Vůbec jsme nevěděli, co se stalo. Prý asi skutečně "dědek Potužník" vylil pivo do nějaké prodlužovačky u pódia (smích).

Jak velkou ztrátou pro vás byla předčasná smrt vašeho bývalého zpěváka (náhle zemřel ve věku třiceti let v lednu roku 2014 - pozn. aut.) Tomáše „Obrouše“ Paimy?

Byla to pro nás pro všechny neskutečná rána a zpočátku jsme tomu vůbec nechtěli uvěřit. Byl to náš dobrý kamarád dávno před tím, než jsme založili TRAUTENBERKa. Byla to výrazná osobnost s nezaměnitelným charismatem, ale bohužel odešel příliš brzy.

„Náhradou“ za něj se stal Miroslav Cisler aka "Prasopes", známá postavička plzeňského undergroundu. Jak jste se k němu dostali a jak vaše spolupráce vznikla?

S Mírou jsem se poznali na společných koncertech s jeho kapelou KNÍRY. Během benefičního koncertu v Klatovech v Družbě s námi zpíval jako host pár písniček. Po koncertu jsme mu nabídli další spolupráci a on v podstatě nebyl proti.

Nakolik ovlivnil skladby na nové desce? Zdá se mi, že z některých textů a vůbec z celého příběhu alba „Himlhergotdonrvetr“ je cítit nenapodobitelná poetika jeho bývalé kapely POŽÁR MLÝNA…

Mirďa samozřejmě přispěl s trochou vody do mlýna, ale nějaké poetické spojení s POŽÁREM MLÝNA já osobně nepociťuji, možná je to ale tím, že tvorbu POŽÁRu až zas tolik neznám.

Kde se vlastně vzaly motivy onoho ústředního textového příběhu o zemském radovi, Aničce a vraždě čeledína Kuby? A proč je Krakonoš udavač?

Celý koncept a návrh příběhu je dílem našeho zpěváka Horsta, který jej podle mě pojal až téměř cimrmanovsky. A Krakonoš, jakožto záporná postava, nenechá chudáka Trautenberka v klidu podnikat a neustále mu hází klacky pod nohy. Spolu se sojkou sype špínu na všechny okolo a v udávání je nejlepší široko daleko (smích).

Otázka nachystaná pro kteréhokoliv člena TRAUTENBERKa kromě tebe. Která postava z „Krkonošských pohádek“ je tvou nejoblíbenější a proč?

No v mém případě samozřejmě Anče, neboť se hezky starala o celé Trautenberkovo hospodářství a hlavně mu vždy připravovala výborné pečínky ze zvířátek pobíhajících v přilehlých lesích, které picnul hajnej.

Zatímco na debutu „Hladová srna“ nebyl v textech jednotící prvek, novinka je tedy přímo koncepční. Jak k tomu došlo?

Jako kapela jsme se chtěli zase posunout někam dál a posunout to na vyšší level, a proto se příběh propojený s jednotlivými skladbami přímo nabízel. Bylo ale velmi těžké vytvořit ho tak, aby nebyl kýčovitý a aby zase nebyl nestravitelný.

Z celé existence TRAUTENBERKA je zřejmé, že humor je vám vlastní a bez něj byste asi ani nemohli ten svůj tanz metal produkovat… je to tak? Nemáte pocit, že metalovou hudbou by se dalo sdělit i něco víc, něco možná vážnějšího? Spousta textů dnes řeší nejrůznější věci, od národního nacionalismu až po opilého prezidenta…

Jasně, dneska můžeš zpívat v podstatě úplně o všem. My jsme ale vyrazili cestou humoru a pobavení. V dnešní stresující a uchvátané době chtějí lidé vypustit a zasmát se. A jak je vidět, funguje to.

Mimochodem, proč vlastně „tanz metal“?

Je to asi trochu parafráze na něco ve stylu "k tanci a poslechu vám dnes zahraje kapela XY". Asi jako, že jsme kapela k tanci (smích).

Co symbolizuje obal novinky „Himlhergotdonrvetr“? Vyluštil jsem narážku na dopis s „modrým pruhem“, ale ve zbytku mám trochu nejasno…

Přesně tak, je to narážka na dopis s "modrým pruhem". Právě ve chvíli, kdy dostaneš takový dopis, si zakleješ právě "Himlhergotdonrvetr".

Proč je součástí nového CD i bonusové video „Jak se pekla deska“ a co vašemu fanouškovi nabídne?

Cílem bonusového videa je, aby se fanoušek podíval pod pokličku a zjistil, jak se taková deska "peče". Je to prostě takový, snad vtipný, dokument ze studia, kde se fanoušek dozví, jak naše nahrávání probíhalo, včetně všech patálií s tím spojených.

Jak jste vlastně nahrávání nové desky financovali a jak dlouho trval celý nahrávací proces? Proč jste nahrávali právě v klatovském ExAviku a co vám dala spolupráce s Milošem Beštou (tedy kromě toho, že je držitelem Anděla:-))? V jakém nákladu „Hilhergotdonrwetr“ vychází? Vyřadili jste nějaké skladby, resp. nechali si je na horší časy?

V podstatě jsme použili téměř všechno, co jsme složili, a do studia už jsme šli s jasně daným počtem písniček. Do "šuplíku" jsme dali jen pár riffů, které už se nám nikam nehodily. Samotné nahrávání trvalo cca měsíc, ale v podstatě se jednalo o tři prodloužené víkendy plus pak celý jeden týden na mixování jednotlivých skladeb, a protože jsme kluci a holka spořiví, tak jsme si na celé album vydělali z koncertů. Jak už jsem říkal výše, chtěli jsme se někam posunout, a tak jsme oslovili Miloše jako producenta. Má velké množství zkušeností, je výborný sluchař a práce ve studiu ho moc baví. Prostě ideální člověk do studia. CD vyšlo formou digipacku v nákladu 1.000 kusů.

Co považuješ za největší dosavadní úspěch TRAUTENBERKa a jak vidíš jeho budoucnost?

Myslím, že budu mluvit za celou kapelu, když řeknu účinkování na festivalu "Rock For People" v Plzni, kde jsme hráli před GUANO APES a MOTÖRHEAD. To byl, alespoň pro mě, splněný sen. Já, jakožto metalový pesimista, vidím budoucnost naší kapely velmi optimisticky. Začínají nás zvát na větší a větší festivaly a v pořád lepší hrací časy a abych řekl pravdu, vůbec nevím, jak jsme to dokázali.

Napiš nám na závěr nějaké věnování do památníčku Metalopolis a jeho čtenářů…

Přeji všem čtenářům a fanouškům, abychom se s nimi setkávali na koncertech co nejčastěji a aby jejich přízeň byla naší inspirací do další práce. Také zdravím celou redakci Metalopolis a samozřejmě děkuji za rozhovor.